Nemám během roku příliš příležitostí se aktivně delší dobu věnovat pouze fotografování a tak se všechny ty jednotlivé okamžiky i dny, kdy nemám teoreticky nic jiného na starosti, snažím dosyta užít. Ať už jsou to putování za jeřáby popelavými napříč Evropou, cesty do mé zamilované delty Dunaje či velké svátky fotografů zvířat-srnčí a jelení říje.

   V letošním roce jsem se na srnčí říji strašně těšil, ale termín volna přišel tak nečekaně, že jsem se ven dostal až na samý konec říje. Kamarádi Standa na jihu Moravy i Zdeněk ve středních Čechách svorně komentovali mé otázky ohledně průběhu letošního období srnčí lásky. Jeden den srnci proháněli srny jako zběsilí a druhý den stáli netečně uprostřed polí a na vábení pískáním vůbec nereagovali. Nic "lepšího" jsem si pro těch pár dnů volna ani nemohl přát :-(

  Moje putování jsem začal cestou za Jaromírem Kadeřábkem do Poličky, kde jsem měl domluvenu koupi nového objektivu a setkání s ním i koupě nového sklíčka, o kterém zase někdy později, bylo velmi příjemným startem do mých nastupujících dovolenkových dnů.

  Po výborném obědě Jaromírovy manželky a s novým přírustkem v mém batohu se vydávám vstříc lovům na jih Moravy. Odpoledne brzdím před domkem Renaty a Standy Hasilových a vyrážíme hned ven. Zajíždíme se podívat na vlhy, ale už byly bohužel vylítané. Cestou zpátky se zastavujeme na jedné z letošních perel ornitologických pozorování, na Prostředním rybníce mezi Lednicí a Valticemi. Je tady doslova plejáda ptačích druhů a tak nevíme, na co koukat dřív.

   Na kraj pomalu padal soumrak a hejnko hus nám s kejháním popřálo hezký večer a mne ještě čekala výborná večeře u Vyhnálkových, však už Anička koukala  po hodinách. S omluvou a hladový sedám k bohaté večeři a výbornému červenému vínu.

   Svítání nás už zastihlo opět v lukách, ikdyž světlo zrovna nepřálo. První srnce zahlédneme jen pár kroků za domem, ale na pískání nereagují, jen mladíček popošel zvědavě pár kroků. Počasí se ne a ne umoudřit, ale jdeme vesele dál. Staňa s Renkou jsou velcí milovnící přírody a znalci místních přírodních zajímavostí, Standa navíc pefektně zná svůj lovecký revír.

   Docházíme na okraj lesíku, který přechází v louky zarostlé pcháčím a navazuje na obilná pole. Pátráme dalekohledem po okolí a zahlédneme srnce, který se zvolna toulá obilím. Pokusíme se mu nadejít. Moji přátelé mi dávají šanci na snímek a tak se vstříc letošnímu prvnímu setkání se srncem vydávám sám.

   Mám "dobrý vítr", takže se mi postupuje přece jen snadněji. Zatím o mně neví a soustředěně kouká na druhou stranu, kde ho něco zaujalo. Využívám toho a sunu se stále blíž. Najednou se otočil a podíval se mým směrem. Sedím na bobku a čekám. Trvá to jen pár vteřin a on se dává do pohybu-směrem ke mně! Srdce mi tluče a já se snažím nemyslet na nic jiného než na tohle setkání a jak asi dopadne. Pomalu se nadzvedávám a i on zvedá z travin svoji krásně stavěnou hlavu, zdobenou nádhernými parůžky a větří směrem ke mně. "Teď nebo nikdy!" O radost ze snímku se dělím s přáteli uprostřed jihomoravských luk a nad hlavami nám opět zní kejhání divokých hus.

   Ještě plni dojmů z právě prožitého setkání zahlédneme dole v rohu louky dalšího z parůžkatých krasavců. Oba moji přátelé opět zůstávají v pozadí a já se snažím přiblížit alespoň o kousek blíž. Neuvěřitelné se po několika dlouhým desítkách minut stává skutečností a já klečím v louce tváří v tvář tomuhle nádhernému srnci. Soustředěně se dívá mým směrem a nejde mu do hlavy to neustálé cvakání něčeho, co mu do zvuků přírody vůbec nepasuje.

   Myslel jsem, že odchází, ale šel si jen "pro lepší vítr" a za okamžik se zase zastavil.

   Dal mi tak možnost ještě pořídit s tlukoucím srdcem další jeho fotografie, než spolu s opodál dosud zalehlou srnou opustili ve chvatném tempu dějiště tohohle nádherného přírodního divadla.

   O tom, jak jsem byl blízko, svědčí Renčina pohotová fotografie!

   Toulat se s fotoaparátem spolu s lovci je něco nádherného, ikdyž o vzdálenosti a světelných podmínkách mají často úplně jiné představy než my fotografové ;-). Své už o tom napsal ve svých knihách i legendární Sláva Štochl...

   Svěží letní rána dávají šanci setkat se na posekaných polích se zvěří...

   Tenhle srnec mi vyšel z hradby lesa a na okamžik se zastavil. Hledal družku pro své láskyplné vyznání. Nenašel ji a tak se vydal vstříc novým zážitkům. Mně však dal šanci na získání tohoto snímku.

   Kraj zavoněl obilím a listy trávy v lukách ozdobily perličky rosy. Obloha se zbarvila prvními červánky a ve vsi se ozvala zvonička a já si uvědomil, že mi odzvonil další ročník srnčí říje...

   Díky vám všem, se kterými jsem prošel letošní rosou ozdobené louky, horká letní lesem vonící rána i chladivé podvečery. Díky vám všem za zážitky i za to, že jsem mohl být zase alespoň chvilku s vámi!

Honza