Vyrážíme!

Je čtvrtek 25. února ráno a já si to pomalounku sunu do Českých Budějovic, kde máme sraz s ostatními účastníky naší miniexpedice za berneškami rudokrkými,

které tenhle zimní čas tráví někde na pobřeží Černého moře, potažmo Dunajské delty. V zimním období jsem tam ještě nikdy nebyl a to je dalším lákadlem téhle cesty. V Horažďovicích si myslím, že mám vlčí mlhu, na hnízdě tu stojí oba čápi bílí !! Tak snad i "EBL" doplním o zajímavé druhy rumunské zimy a nadcházejícího jara.

Krátce po jedenácté hodině dopoledne se dáváme od budějovického nádraží na cestu směrem na Rakousko, Maďarsko a dále do Rumunska. Nálada je výborná a vtipy létají od samého začátku autem... I počasí se zdá dostalo rozum a tak na nás mezi malými mráčky vykukuje sluníčko.

Cesta utíká poměrně rychle a tak první noc trávíme po 880 kilometrech jízdy v pěkném pensionku na Nadlacu, což je hraniční přechod mezi Maďarskem a Rumunskem. Přichází první ostrý test toho, kdo chrápe a kdo ne :-)). Večer v malebné Kolibě u pozdní večeře probíráme plán cesty.

V pátek ráno hned po ranní kávě a zakoupení rumunské "dálniční známky" vyrážíme na další cestu směrem na Arad-Deva-Sibiu-Pitesti-Bucuresti, kde má být cíl dnešní cesty.

Za Sibiu se snažíme udělat i nějaké krajinky. Když nejsou štafle, musí se jinak ;-)

A výsledek-pohoří Fagarasi...

Cesta z Rimnicu Vilcea do Pitesti byla jedním velkým utrpením díky po zimě totálně rozbité silnici. Trpělo auto a hlavně David, který jako "cestář" nedovedl pochopit, proč to neopraví. Těch několik málo kilometrů jsme jeli dobře hodinu :-(! Na dálnici z Pitesti do Bucuresti však rychle snižujeme časové manko a telefonujeme s naším kolegou ornitologem a místním znalcem bernešek Calinem Nicu, který nám na dnešní noc zajistil vynikající ubytování v centru Bukuresti.

Po opravdu skvělém přijetí se dozvídáme, že by bernešky ve velkých hejnech měly být na jezeře u městečka Calarasi směrem na Constantu. Ani nemůžeme dospat a těšíme se na další cestu. Teplo, dobré jídlo a sprcha jsou balzámem na dnešních 600 kilometrů rumunských silnic.

V sobotu ráno je centrum rumunského hlavního města bez většího provozu a tak se po pár minutách jízdy městem dostáváme na dálnici směrem na Constantu.

Cestou se zastavujeme prohlédnout si a vyfotografovat jeden ze skvostů rumunské ale i světové architektury-most Karla I. nedaleko Fetesti.

Trochu se zhoršilo počasí, ale to nám na dobré náladě nijak neubírá. Se specialistou na husy Michalem Podhrázským diskutujeme o ptácích a ornitologii, David s Františkem-živou navigací naší cesty kontrolují trasu a tak asi po dvou hodinách jízdy stojíme na břehu jezera Calarasi, které je ovšem zamrzlé, stejně jako okolní jezera.

Zamrzlá hladina jezera Calarasi

Silným dalekohledem však na zamrzlé hladině objevujeme velké hejno hus, které se na tu dálku jeví jako dlouhá řada velkých kamenů, vysypaných na ledové ploše. Nebýt toho, že k nim co chvíli s hlasitým kejháním přilétaly další a další ptáci, nevěřil bych, že jsou to husy... Michal mezi nimi díky dalekohledu objevuje bernešky rudokrké, z čehož máme velikou radost! Jen ta vzdálenost :-(((

Stovky odpočívajících hus běločelých, polních a bernešek rudokrkých na zamrzlé hladině jezera...

Najednou vzduch rozčísne nádherné volání labutí zpěvných. Míříme na ně své teleobjektivy i dalekohledy a pořizujeme proti šedé zamračené obloze první snímky. Více než dokonalost snímku nás však zaujalo zcela atipické držení krku jedné z nich!

Atipické držení těla jedné z labutí zpěvných (Cygnus cygnus)- pátá z leva...

V odpoledních hodinách hledáme podle Calinových informací husy a bernešky na okolních polích, fotografujeme první letošní pelikány kadeřavé na jedné z nádrží nedaleko města a se soumrakem se vydáváme hledat přijatelné ubytování. Nemohu nevzpomenout na Františkovu úžasnou hlášku: "Pension by měl být podle prodavačky asi kilometr tímhle směrem, ale doufám, že ví, jakým směrem má situovanej krámek":-))

Trošku "kumštu"...

A zítra opět za berneškami!!!

Honza