Jedeme dál...

Po noci ve skvělém pensionu přímo v Calarasi, kde probíhaly noční "závody v těžbě motorovou pilou" ;-) míříme dál, protože navzdory předpokladům zelo jezero ráno prázdnotou a po husách ani památky...

Díky Calinovi Nicu máme informace, že by se bernešky měly zdržovat na dalším velkém jezeře Techirghiol nedaleko bulharských hranic. Projíždíme několik typických rumunských vesnic se svéráznou architekturou i smyslem pro pořádek, kde tak nádherně smíchem prozvonila auto Davidova věta "Když jsem tátovi říkal, že má na dvorku bordel, tak jsem mu křivdil" :-))

Zdá se, že nám bohové budou nakloněni a dělá se hezky.

Přijíždíme do Techirghiolu a hledáme Info centrum, o kterém nám Calin říkal. Dojíždíme k jezeru a dáváme se do hledání.

Informační cedule přírodní rezervace "Techirghiol lake"

Po chvíli marného hledání zkonstatoval František, že došlo zřejmě k "informačnímu šumu" a David coby hlavní tlumočník výpravy volá na získané telefonní číslo.

Na druhé straně se ozve sympatický mužský hlas a oznamuje nám, že sídlo jeho "infocentra" leží asi šest kilometrů od rumunsko-bulharských hranic, ale na bulharské straně. Včera prý odletělo veliké hejno hus včetně bernešek rudokrkých, ale i tak je jich tam ještě po okolních polích hodně.

Chtěli jsme si dát s Davidem alespoň svačinu, ale Michal rozhodl zcela demokraticky, že jíst se může, až nebude vidět a tak hurá za husama!:-)

V době "EU" je přejetí hranic mezi dvěma členskými státy otázkou několika sekund a tak po zakoupení "dálnice" vyrážíme směr Durankulak-sídlo místního "infocentra" Policajt na hranicích nám řekl, že to v podstatě nemůžeme minout, přesto jsme zahnuli o odbočku dříve (možná už hlady :-) ) ke krásné restauraci u jezera...

Konečně jsme ale našli to pravé místo a musím říci, že alespoň mně spadla brada úžasem.

Nádherně vybudované "BRANTA CENTRUM" s berneškou rudokrkou ve znaku nás přivítalo čistotou a vstřícností.

Po ubytování, rychlém jídle a krátkém čekání na majitele Pavla Simeonova, ze kterého se vyklubal sympatický chlap a velký znalec ptáků, vycházíme ven. Nabídl nám, že nás proveze svým autem po okolí, protože stejně jede pro jednoho francouzského ornitologa na pobřeží, který se zde celý den věnoval pozorování a fotografování ptáků. S radostí a díky přijímáme, na zdejší cesty by přece jen naše octavie možná nestačila, není zkrátka nad "dospělé auto";-)

Vyrážíme vzápětí a po chvíli jízdy cestou mezi zelenajícími se poli s ozimými odrůdami obilí najednou prudce zastavujeme. Kolem nás v úzkém pásu stromoví prolétá bramborníček černohlavý. Z jeho pozorování máme v tomto ročním období velikou radost, ale Pavel velí k dalšímu postupu.

Za několik minut opět brzdíme na malém horizontu s překrásným výhledem na jezero. Nad námi přelétá hejno hus a Pavlovo "bernešky!" mi zní jako rajská hudba.

Míříme na hejno svými teleobjektivy a několikrát mačkáme spoušť.  Jsou přeci jen vysoko, ale nevadí!

Cestou k mořskému pobřeží pozorujeme několik druhů ptáků a konečně zastavujeme u mimo sezonu zavřené restaurace. Seznamujeme se s francouzským ornitologem Sergem Risserem. Věnujeme se fotografování na pobřeží a pozorování ptáků. František prochází pobřežní vegetaci a pláže a sbírá prázdné ulity na památku.

Slaný mořský vzduch, šumění vln, silný vítr a společnost přátel dávají tomuto okamžiku prazvláštní atmosféru

klidu a pohody.

Na kraj pomalu padá soumrak, poslední kormoráni se vracejí do nedaleké kolonie na uschlých stromech, je čas na návrat...

Nám se však ještě nechce z bot a tak se pěšky přes obilné pole vydáváme na krátkou procházku k jezeru. Je zde slyšet chřástal vodní i na nocoviště přilétající husy. Krajem pomalu voní jaro a poslední paprsky slunce se šly před spaním vykoupat do jezera...

Měsíc v úplňku nám svítil na cestu stejně tak jako posledním ptačím opozdilcům a když oblohou zaznělo volání labutí zpěvných, husí kůže na mých rukou nebyla zdaleka jen dílem vkrádajícího se chladu...

Honza